Divadelní předplatné

Divadelní předplatné Klicperova divadla má na Gymnáziu Trutnov více než dvacetiletou tradici. Duchovním otcem myšlenky nabídnout studentům možnost jezdit do regionálního divadla a doplnit tak „prožitkovým“ způsobem (nejen) výuku českého jazyka a literatury byl Mgr. Zdeněk Tlučhoř.

První večerní středoškolské předplatné se datuje od divadelní sezóny 1998/1999, ročníky nižšího gymnázia začaly jezdit na odpolední předplatné pro žáky II. stupně základních škol již o dva roky dříve. Příležitost kulturně se obohatit tehdy oslovila velký počet studentů – na přelomu 90. let a první dekády 21. století se počet abonentů vyšplhal i na číslo 110. Zájem mezi studenty byl tak enormní, že kapacita sálu divadelní skupině S (určené pro střední školy) nedostačovala a vedení divadla bylo nuceno přidat ještě jednu středoškolskou předplatitelskou skupinu s označením T (T jako Trutnov). Publikum tvořené z velké části právě trutnovskými gymnazisty bylo mezi herci velmi oblíbené, neboť naši studenti s nadšením přijímali mnohé novátorské divadelní prostředky a reagovali velmi spontánně.

Mezi lety 1996 a 2005 byl uměleckým šéfem Vladimír Morávek a hradecká scéna platila za mimořádnou avantgardní scénu s nezvyklou divadelní poetikou. Tento režisér, pověstný novými přístupy a neotřelou estetikou, ohromil divadelní veřejnost projekty Noci antilop, Čechov Čechům, Bůh ochraňuj Williama Shakespeara nebo Velká tavba a dodnes jsou mnohé jeho inscenace vnímány jako ikonické (Její její pastorkyňa, premiéra 1996; Julie & Romeo & Julie, 1997; Mařka Maryša, 2000; Hamlet, 2000; Tři sestry, 2001; Ze života obludného hmyzu, 2001; Racek, 2002). Publikum se prostřednictvím divadelních prken setkalo s režisérskými matadory, jakými byli např. Ivo Krobot, Ivan Rajmont, Sergej Fedotov či Arnošt Goldflam, a mělo možnost vidět tvořit i vynikající herecké osobnosti (za všechny zmiňme Pavlu Tomicovou, Simonu Babčákovou, Soňu Červenou či Chantal Poullain nebo Jiřího Pechu, Davida Suchařípu, Filipa Rajmonta či Jana Budaře). Zlatá éra Klicperova divadla byla potvrzena také řadou ocenění, mimo jiné čtyřnásobným titulem Divadlo roku od Nadace Alréda Radoka (1998, 1999, 2001 a 2003).

Od roku 2008 do roku 2017 tvář kritiky i diváky oblíbeného divadla určoval osobitý režisér, dramatik a umělecký šéf v jedné osobě David Drábek. Vyznačoval se podobně jako Morávek specifickým rukopisem tvořeným skvělými, až mnohdy třeskutými nápady a unikátními adaptacemi klasických děl. Naši studenti tak mohli jako mnoho dalších spokojených a umělecky ohromených diváků ocenit hry Akvabely (2005), Náměstí Bratří Mašínů či Ještěři (obě 2009), Jedlíci čokolády (2011) nebo Koule (2012).

Klicperovo divadlo je i dnes vyhledávanou scénou, která kromě her nastudovaných hradeckým ansámblem nabízí dva divadelní festivaly (Čekání na Václava a Divadlo evropských regionů) s nezaměnitelnou atmosférou, na níž se svojí tvorbou prezentují nedomácí české i zahraniční soubory. Divadelní představení se odehrávají na různých scénách Klicperova divadla - jak v tradičním velkém sále, tak ve studiové Besedě či v komorní V podkroví. Současný koncept středoškolského sezónního předplatného nabízí 8 cenově zvýhodněných představení, hracími dny jsou pondělí až čtvrtek. Součástí gymnaziálního „divadelního balíčku“ je i sjednaná komfortní autobusová doprava a na zajištění této zavedené aktivity se od prvopočátku významně finančně podílí právě Nadační fond Gymnázia Trutnov.

Večerní předplatné Klicperova divadla pro středoškoláky nabízí kromě „školních“ hodnot hlavně autentický umělecký zážitek, který studenty vyzývá ke zhodnocení a konfrontaci s vlastními zkušenostmi a přináší tak i díky vysoké společenské úrovni nové poznání a novou kvalitu života. I tato více než dvě desetiletí trvající tradice jistě přispěla k tomu, že se někteří naši studenti vydali na hereckou dráhu. Vychovala však především dlouhou řadu nadšených divadelních fanoušků, kteří lásku k divadlu pěstují i po gymnaziálním absolutoriu a s nimiž se i po letech s neskrývanou radostí potkáváme v klicperovském i jiném hledišti.

Jitka Stránská a Petra Machoňová